pondělí 28. července 2014

Životospráva, disciplína a motivace

Včera jsem se rozhodla, že jdu do toho!
23.8. moje první běžecké závody.... Včera po necelém týdnu neběhání jsem si dala 7,08km za 54min. Od začátku určitě pokrok a super výsledek, ale na závody to rozhodně nestačí. No taky jsem neběžela závodní tempo, ale prostě jen tak na rozběhání.
Alča mi přiravuje tréninkový plán a na mě bude, dle jejích slov, už "jenom" životospráva, disciplína a motivace. Životosprávu začínám dnes jídelníčkem od A.Mačingové. Zjistila jsem, že to je jediný jídelníček, který mi vyhovuje a jsem schopná ho dodržovat a má skvělý efekt co se týče změny váhy a postavy.
Motivaci zatím taky mám a ještě zvládnou tu disciplínu a vůli to všechno vydržet.

Večerní trénink začal...no trénink....5km za 41min je šílený, ale běžela jsem celou cestu lesem, terén hroznej, nade mnou hrozící bouřka a prostě mi to vůbec neběželo - toť má o(vý)mluva :-)


pondělí 14. července 2014

Návraty

V sobotu jsme se vrátili domů a opět přišel čas na změnu...tedy spíš na návrat k původnímu. To léto a volnej režim jídelníčku se na mě začíná podepisovat, takže jsem si dala "předsevzetí", že budu vařit víc zdravějc a vyzkouším nějaká nová jídla. A k tomu nějaké to běháníčko a cvičeníčko :-)
S jídlem jsme začali hned - k snídani tvrdý chlebík s žervé, šunkou nebo sýrem, oběd losos s rajčátky a mozarelou, krůtí steaky se zeleninovým salátem a k večeři vaječná omeleta s kukuřicí. K tomu dost pít, občas si přidám do vody šťávu z citronu a během dvou dní je 1,5kg dole. Stačí opravdu málo. A hlavně to jídlo je základ, pohyb už je spíš doplněk a podpora - tak to mám já. Nicméně pohyb je pro mě důležitější co se týče psychiky. Včera jsem se potřebovala doslova vyběhat, pořádně rozproudit ty endorfiny v těle. A tak jsem vyrazila běhat se sousedkou Alenou. Ta mě bohužel po necelém kilometru opustila - Ali, přeju ať je koleno v pořádku. I tak mě ale její, byť krátká, přítomnost strašně nakopla a já běžela jak o život. Jako by nade mnou poletoval nějaký ďáblík, který do mě šťouchal vidlema. Po měsíci běhání můj nejkratší, ale nejrychlejší běh.
 Závěr včerejšího běhu: 4,04km za 27min:14s a tempo 6:45min/km.

pátek 11. července 2014

Cesta mládím

                 Ten pobyt, respektive běh, v Soběslavi mi nějak svědčí. Dneska jsem se rozhodla běžet k pískovnám u Roudné. Jako puberťačka jsem tam jezdívala na kole a byl to kousek. Teda aspoň jsem si to myslela. Naposledy jsem tam byla asi před deseti lety...je to vůbec možný, jak ten čas letí? Trávívala jsem tu celá léta, jezdila sem denně na kole. A po tolika letech je mi až ouzko, jak to tu pořád miluju.

Vyběhla jsem přes Hroňák, Ovčín, vyfuněla kopec na cestu od Klenovic k Roudné a očekávala, kdy se přede mnou objeví Orion. A ono pořád nic...sakra, kde je? Proč je to tak daleko? Nebejvalo to blíž? Ufff, konečně ho vidím, přibíhám, míjím, a směřuji k mostu přes Lužnici u Skalice. Vůbec se mi ale nelíbí představa, že zpátky poběžím po silnici ze Sklalice do Rybovky a zas do Soběslavi. Před mostem tedy uhýbám a jako zajíc kličkuju lesem než se dostanu na větší cestu. Běží se krásně, v lese je klídek, ticho, jen ptáčci štěbetají.

Koukám se na hodinky - uběhnuto 5,2km - nooo, jsem asi tak v půlce, to vypadá, že bych těch 10km mohla dát. Měla bych šetřit síly. Místo toho se mi najednou běží nějak lehčejc, cestu zpátky si prodlužuju ještě zaběhnutím do Klenovic. Tam dvakrát přebíhám koleje - jednou se zastavuju a fotím, podruhé sprintuju, protože výstražná světla začnou blikat, když jsem asi 50 metrů od kolejí. A pak už zase přes Ovčín, Hroňák, kolem čističky zpátky domů. Celkem 10,63km za 1h:26min, tempo 8:09min/km. To už by bylo na ten půlmaraton :-D Zlepšení na 10km o 4min:43s. Žádná sláva, ale lepší než nic.


Trať směr Roudná > Soběslav
Dnešní poznatky:

  • ve 20°C opravdu není nutné brát si mikinu. Ve finále je v ní ještě větší zima než jenom ve funkčním tričku.
  • po dešti se běhá nejlíp - ten vzduch je prostě takovej..vlhkej :-) 
  • je lepší si předem zjistit, jak daleko je cíl, kam chcete běžet, pokud jste tam ještě nikdy neběželi
  • přebíhat přes koleje, když blikají a houkají výstražná světla, i přesto, že vidíte vlak dost daleko, je pro mě moc velkej adrenalin. No ale přece se nebudu zastavovat a zdržovat, že jo?

Pískovny mezi Roudnou a Skalicí

čtvrtek 10. července 2014

Kolem Lužnice

Pár fotek z dnešního běhu v Soběslavi kolem Lužnice. 
Lužnice z mostu na "Bechyňce"


Lužnice po proudu pod Svákovem


pod Svákovem
Lužnice z mostu na "Bechyňce"

Středa – 9.7.

Včera to byl přesně měsíc, co jsem poprvé vyběhla. Mám za sebou 12 běhů a každým uběhnutým kilometrem a každou uběhnutou minutou cítím, že mě to baví víc a víc a že se dokonce i zlepšuju. K tomuto pěknému měsíčnímu výročí jsem si dala pěkný dáreček - v neděli 6.7. jsem poprvé v životě uběhla 10km. Čas 1h:27, ale na to se nehraje. Nejdůležitější pro mě je, že jsem to vůbec dala.

Dneska má naše Linduška 4. narozeniny. Slavíme u babičky a dědy v Soběslavi, kde jsme celý týden. Po obědě dortík, malá oslavička s babičkou a dědou a já už vymýšlím, kdy a kam si půjdu zaběhat. Po dvou dnech bez běhání začínám pociťovat něco jako absťák. Ale…nechce se mi, ach ta lenost a výmluvy – je po dešti, v lese bude určitě mokro, fouká vítr, jenom 17°C, bude mi zima, měla jsem dort bude mi blbě. No ale měla bych ho vyběhat, že jo? Čtvrt hodinky přemlouvám sama sebe a nakonec i Leoše a vybíháme spolu. Po cca 2,5km se rozdělujeme, chci běžet dál a on se vrací domů (ve finále si udělal ještě okruh a uběhli jsme stejně). A tak běžím a běžím a běžím a snad poprvé po tom měsíci mám pocit, že doopravdy běžím. Že ty moje pohyby i ostatním lidem, které potkávám, můžou připadat jako běh.

Běžím kolem řeky mého života – Lužnice – a je mi krásně. Kontroluju tepovku na hodinkách – 160 – cože? Tolik? To není možný, dyť je mi fajn. No nic, nebudu se na to koukat a poběžím podle sebe. A tak zase běžím. Ten vzduch je tak krásnej, zima mi vůbec není, úplně akorát, větřík pofukuje, ale spíš mě tak příjemně popohání. Že pršelo? No coo, těch pár kaluží přeskakuju s pocitem ladné laňky. V tu chvíli nechápu, jak jsem si mohla myslet, že dneska nejsou vhodné podmínky na běhání. Je to nejlepší den, nejlepší počasí, při kterém jsem prozatím běhala.

A tohle byla TA chvíle…ona chvíle, kdy se mi hlavou honily takové myšlenky, že nevím, kde se vzaly, ale chtěla jsem je uchovat. A když jsem doběhla, vznikla myšlenka blogu. Jen mě mrzí, že jsem si ty myšlenky nemohla hned někam hned zapsat nebo nahrát, protože jak to píšu zpětně, už to není ono.

Dnešní výsledek stál za to. Nejkrásnějších 6km a 46minut, které jsem kdy uběhla a k tomu tempo 7:49min/km.