4.6. Runczech půlmaraton České Budějovice
Chtěla jsem začít tím, že Českobudějovický půlmaraton je moje srdcová záležitost...ale když tak o tom přemýšlím, říkám to u čím dál víc závodů. Některé proto, že jsem byla na prvním ročníku, nekteré proto, že je to v "tom" městě nebo v "ten" den. Prostě miluju všechny závody a asi každou chvílli pro mě bude nějaký ten TOP.
V Budějcích to letos bylo takové...jak to říct...normální. Nic zajímavého se nedělo ani před závodem, ani po ani během něj. Připravila jsem se na něj, odběhla ho a zase jela domů. Trochu mě to mrzí, že to musím takhle napsat, ale je to tak.
Marně jsem doufala, že nebude takové horko jako loni. Při startu v 19:00 bylo asi 26°C. Naivně jsem si myslela, že deštík, který se přes centrum Českých Budějovic přehnal asi půl hodiny před startem, bude příjemný. Vůbec ne - vzduch byl jako ve skleníku, pot ze mě začínal kapat možná už když jsem probíhala startem.
Trasa byla oproti loňské trochu upravená, předávky štafet byly jinde, za což tedy velké plus. Nicméně část trasy průmyslovou zónou zůstala, běžci už byli po trati dost roztahaní a tak jsem se cca od 11. do 17. kilometru potýkala se svou psychikou a hlavně bolestí kolene. Vůbec poprvé na závodu jsem se u občerstvovačky na 17.km zastavila a chvilku jsem přemýšlela, že končím, že to prostě nedoběhnu. Boj o čas jsem vzdala a bojovala sama se sebou. Naštěstí mě při mých pochybách poplácal po rameni běžec, který mě předbíhal a něco, zřejmě hrozně povzbudivého, mi řekl. Tak jsem tedy sebrala všechny síly a doběhla. Vzala jsem medaily, fólii a jela domů.
A konec už znáte.... PŘÍŠTÍ ROK BĚŽÍM ZASE! ...
22.6. - T-Mobile olympijský běh Červená Lhota > Kardašova Řečice
25.6. Jindřichohradecký půlmaraton
Tuto akci může jednoznačně prohlásit za nejpřekvapivější závod sezony. První ročník bývá většinou velkou neznámou jak pro pořadatele, tak pro účastníky. A tenhle den se opravdu povedl.
Už týden před závodem začaly hrozná vedra, děsila jsem se dalšího závodu v horku. Připravovala jsem se tedy nejen fyzicky, ale i novým oblečením. Pořídila jsem si novou podprsenku, tílko, ponožky a kšiltovku. Všechno "climacool". A těšila jsem se jak tu svou funkční výbavu v tom horku vyzkouším. Vše opravdu fungovalo skvěle. Do šestého kilometru. Sluníčko a 35°C vystřídala bouřka a kroupy. Jediná část mé výbavy, která od této chvíle fungovala nejlépe byla kšiltovka. Díky ní mě kroupy netloukly přímo do hlavy a obličeje. Kupodivu nikoho ani nenapadlo zastavit. Ta atmosféra, která na trase zavládla byla naprosto nepopsatelná. Po deseti kilometrech v děšti jsme všichni táhli za jeden provaz a jediné naše přání bylo dostat se do místa cíle, kde se vyždímeme.
Trasa závodu byla pro tyto podmínky naprosto geniální. Lesy, pole, louky, občas nějaká silnice, ale většina byl terén. Nejdříve jsme se snažili loužím vyhýbat, ale nemělo to smysl. Takže hurá lesem z kopce dolů, kde se valilo 15cm vody, nebylo vidět na zem, při každém kroku jsem doufala, že pod tou vodou není díra, kořen nebo cokoliv, kde bych si mohla zlámat nohy. Po výběhu z lesa se před námi otevřela pěkná velká louka. Vody skoro po kolena. A my všichni jak nějací blázni jsme se se smíchem tou vodou brodili k dalšímu lesu s další řekou vody.
Na 15.km vysvitlo sluníčko, nechalo nás na chvilku nasát svoje paprsky a vysušit pár kapek z totálně nacuclého oblečení. Ale dost, stačilo. Od 18.km další bouřka, další kroupy, vítr, spousta vody z nebe. Další stovky ran od těch malých kulatých ledových kuliček. Čas přestal hrát roli už dávno. Terén a podmínky byli sice náročné, ale jak jsem běžela pomalu, fyzicky jsem byla naprosto v pohodě. Na každé občerstvovačce jsem zastavila, prohodila pár slov s ostatními, nacpala do sebe banán a běžela dál.
Kroupy ustaly, hromy a blesky se také přesunuly jinam. Do cíle mě doprovodil už "jenom" mírný deštík.
Čas? Asi 2:30...nepodstatný. Ale ten zážitek!
Už se těším na příští rok, že poznám trať třeba i za sucha a i kdyby nás zase nějaká ta bouřka vypekla, tak to bude super :-)
 |
| Můj dortík k narozeninám |
|
|
